Rozhovor 2001 - Chybějí tu vynálezci (Musicpage, Lidovky.cz, Portál Českého rozhlasu)

CHYBĚJÍ TU VYNÁLEZCI (rozhovor Antonína Kocábka s Oldřichem Šímou, majitelem a provozovatelem vydavatelství a distribuce Black Point music, 2001)

Vydavatelství Black Point music a Oldřich Šíma jedno jest. Před pár dny pod touto značkou vyšel výběr nezávislé hudby ze sedmdesátých a osmdesátých let pod názvem "Black Point Totality Sampler I." (mohl se vám dostat do ruky i jako příloha bezdomoveckého časopisu Nový prostor). Ačkoliv nemalé procento skladeb na něm obsažených znám, přesto jsem měl po prvním poslechu nejasný pocit po ráně pěstí. Ta kolekce přímo dýchá nechutí ke kompromisům. Předpokládám, že pokud se dostane do přehrávače někomu, kdo je navyklý jen na běžnou spotřební hudbu, musí u něj vyvolat naprosté zděšení, paniku a hrůzu. Kolekce totiž s nepřipraveným posluchačem nezná slitování. A už jen to samo o sobě by byl asi důvod popovídat si o současnosti i budoucnosti vydavatelství Black Point.

Black Point music začínají mnozí poslední dobou vnímat jako vydavatelství hodně retrospektivní, zaměřené hlavně na archívní nahrávky, které svou kvantitou převažují nad nahrávkami současnými.

Opravdu ti připadá, že je toho na současné scéně tak málo, co by stálo za to vydat?

Já ti odpovím taky otázkou. Připadá ti špatný, že archív převažuje?

Ne, to ne. Své místo to určitě má, ale... ...ale chtěl bys víc těch, kteří jsou noví a dobří...

To určitě také. V tom případě ti odpovím úplně jednoduše: Ano - nejsou nové kapely, jejichž nahrávky by mě svou hudební kvalitou uspokojovaly tak jako ty staré. Tak, abych je vydával. A ještě jedna odpověď: Mladá aktuální kapela mívá úplně zcestnou představu o vydavatelské realitě, prodejnosti atd. Když vydávám staré Extempore nebo Duševní hrob, tak ti lidé, kteří tam hráli, vědí, co od toho můžou očekávat, jak se to asi bude prodávat. Zatímco když vydáš podobnou kapelu mladých krásných lidí, tak jsou dva extrémy - buď na to ta kapela totálně kašle, nechce nic prodat a je těžce podzemní a alternativní a je to snobárna až za hrob, anebo je kapela naopak velmi ctižádostivá a chtěla by pořád a úplně všechno, což je pro mě nestravitelný.

Dobře, pojďme tedy k archívu. Teď vyšel "Totality Sampler Vol. 1" Ta číslovka na konci předpokládám znamená, že bude mít pokračování?

Pokračování bych rád udělal. Já jsem zjistil, že mám hrozně moc nahrávek z osmdesátých let, třeba nahrávky z industriálních festivalů. Z toho se nedá udělat jako jednotlivé album vůbec nic. Drtivá většina těch kapel už neexistuje. A z dvaceti až čtyřiceti minutových ploch, co tam od nich jsou, je třeba pár minut úplně skvělých. Ale víc se z toho nedostane. To je ideální pro sampler.

Ty jsi ale před lety udělal "Black Point CD Sampler", na kterém byly i tehdy mladé a méně známé party jako třeba Tata Bojs nebo Činna, ale už i neexistující spolky...

Já jsem chtěl udělat pokračování. Měl jsem za posledních pár let vytipovaných několik kapel - třeba Mashy Muxx. Třebíčská parta, jejich první demo trochu dýchalo Už jsme doma, ale bylo dobré a značně originální. A když jsem v tom začal šťourat, tak kluci, že teď dělají daleko lepší muziku, novou, že je tam elektronika a to že by se mělo vydat... Nestálo to za nic a bylo po dohodě. Tohle nechci. Se samplerem je strašně práce. Musí tě to bavit, jinak to odflákneš - obejít lidi, sehnat dokumentaci, fotky... A nemusíš poslouchat "ale my bychom chtěli velkou desku..." a "ale my máme točit u jiný firmy, to bychom se museli zeptat..." a podobné kecy.

Kapely, které jsou na "Totality Sampleru" jsou dnes už polozapomenuté. Ani moje generace třicátníků už je většinou nezažila naživo. Jaké to vůbec má ohlasy? A co na to úplně mladí posluchači?

Roste nová generace, kterou to hodně zajímá. Výsledkem toho je vlastně celá edice Archív - lidi mého nebo tvého věku chodili ještě před třemi lety do Black Pointu a ptali se, jestli by nešlo vydat třeba Duševní hrob, Brabce, Národní třídu... My se jim vždycky snažili vysvětlit, že jsou to věci neprodejné, a to tak neprodejné, že by se ani nezaplatily náklady na výrobu a distribuci. A pak jsme udělali jako první Zabíjačku od Extempore a ukázalo se, že zrovna nastává doba, kdy se patrně u lidí probouzí zájem o tyhle věci. Takže jsme pak udělali i toho Brabce a Hajdovského (řeč je o projektu "Z jedné strany na druhou" a o raných nahrávkách skupiny Manželé - pozn. aut.) a taky tu Národní třídu. Ta se prodává dobře, Honza Brabec se naopak prodává minimálně, ale ti, kdo ho kupují, tak jej zase cení hodně vysoko. Mladí chodí a chtějí Chadimovu knížku (Mikoláš Chadima - Alternativa aneb Od rekvalifikací k nové vlně se starým obsahem - pozn. aut.) a chtějí Excentriky v přízemí a ptají se, co dělá ten a ten a nebo co tenhle dělal předtím... Zájem začíná narůstat.

Myslíš, že se v tom otevírání archívů dostaneš do mladších období?

Mě teď u sebe překvapila jedna věc. Dělal jsem si znovu seznam svých kazetových nahrávek a s údivem jsem zjistil, že to, co jsem si dřív považoval jako rarity - jako např. nahrávky Půlnoci, Extempore, Ještě jsme se nedohodli, ale třeba i Jiřího Schmitzera, jsou dnes většinou věci celkem dostupné a snadno sehnatelné. Naopak se raritami stávají nahrávky z osmdesátých let - Letadlo, Jižní pól, V noci... Dokonce i taková Hudba Praha má nevydaného materiálu minimálně na dvojalbum... Tam je to ovšem většinou vázané firmami. Hudba Praha, to je Sony Music, teď konečně připravují Jasnou Páku. Pokud vím, celá léta byl problém s tvrdou smlouvou se současným vydavatelem Davida Kollera..Snad se to nějak vyřešilo. To jde ale mimo mě, protože to jsou lidi, kteří jsou "zajetí" u jiných firem, a když už to chtějí dělat, chtějí to dělat tam. A nechci dělat věci, které mě nebavily - třeba Letadlo nebo Z kopce. Ukazuje se, že to bez problémů udělá někdo jiný. A pak jsou lidi, kteří si to svoje chtějí pořád "chránit", i když už je to staré, nemá to krom archívní žádnou cenu a i když je jasné, že z toho jinak nic nebude, ale oni mají pocit, že by vydali své "rodinné zlato", a nevědí, co za to chtít.

Takže co konkrétně chystáš v nejbližší době?

Teď je rozdělané Velkoměsto od Extempore. To bude hodně pěkné, protože bude jiné než to vinylové globusovské vydání. Jeho druhá polovina - Sny obyvatele velkoměsta - je v podstatě původní nahrávka. Udělali ji Extempore pro anglickou firmu Rough Trade, která to nakonec nevzala - údajně bankrot, ovšem dnes RT fungují, takže kdo ví, jak to bylo. První čtyři témata Velkoměsta jsme naopak nahradili slavnou nahrávkou z Ondřejova, která má daleko větší šťávu nežli původně použité Jazzové dny. Velkoměsto bude navíc zcela kompletní i s přídavky, které se tehdy hrály - Havran, Amanda, A co dědci a podobně, které tam Globus neměl. Srovnali jsme to na jeden zvuk a bude z toho 2CD. Původní Velkoměsto by se bývalo bylo vešlo na jedno CD, byť to byly dva vinyly. A k tomu ještě budou texty jak české, tak anglické, a navíc velká rarita jako příloha - tzv. Černá kniha Extempore, která bude ve formátu bookletu a bude součástí alba. Černá knihaExtempore je velice slavná, ale málokdo ji má nebo ji viděl, protože vyšla v pár kusech. Pavel Turnovský, tehdejší manažer Extempore, který ji napsal, ji v současné době kontroluje a doplňuje konec. Protože ji napsal v roce 1980, doplní ty poslední dva roky. Dál jsme rozjednali Posádkovou hudbu Marného Slávy. Mají výročí vzniku a paradoxně chtějí končit - do toho jsem jim navrhl, že bychom mohli udělat disk. Pak je rozdělaný Michael´s Uncle, album The End Of Dark Psychedelia, k němuž bude na jeden disk přidán ještě původní repertoár z roku 1987. Pak - to nevím, jestli stihneme letos - 2CD Švehlík / Marno Union. Dál Duševní hrob a Dvouletá fáma jak původní, tak Mk II s Radomilem Uhlířem.

To je tedy nejbližší budoucnost. A výhledově?

Kilhets by mě bavili, Autentynckej z Gokytňan, Joe Carnation - tam se trochu asi budeme dohadovat, protože Pepa Karafiát má o tom jinou představu. Ale materiál existuje a je výborný, jde jen o to, jak se dohodneme. Jsou tam dlouhé improvizační elektronické plochy, které stačí zkrátit, a bude to sevřenější a dostane to tvar. Nechci dělat "brňáky", vyhovuje mi, že je dělá konkurence. Takové ty Pro pocit jistoty a tak, na to nemám ambice. A je to tak líp - kdybych to dělal všechno jenom já, tak to bude vycházet deset let.

A nearchívní nahrávky?

Teď vyjde Věra Nerušilová, projekt Nigun. Nejhlubší kontraalt v republice pěje židovské písně. Doporučuji živě, to je gusto - třeba v Boskovicích. K Vánocům by snad měl být nový Echt!, ale jak to dopadne, nevím, to si diriguje Karel Malík. Příští rok chceme udělat s Mikolášem Chadimou projekt Gorleben, který je ovšem odlišný od stejnojmenného alba z 80. let. Mikoláš se chce vrátit k používání přednatočených smyček - zkusil si to před nedávnem, když hrál se smyčkami v Německu na sympóziu Jürgena Fuchse, což byl protikomunistický bojovník, kterého němečtí komunisté umučili. Celá ta deska by měla být na jeho texty. BP by to měl dělat pouze pro Německo - jestli na zdejší trh něco přijde, tak jen pár kousků. I proto, že o MCH Band tady moc zájem není, zatímco venku ano. Teď jsem posílal třeba MCH Band a Mikolášovy sólové desky do prodejen do Japonska. Cizinci to kupují, protože slyší, že tam je spousta muziky, zatímco u nás se to řídí tím, kdo jak "frčí", a MCH Band holt "nefrčí"... Což mě nezajímá. Z "nové" muziky jsme udělali třeba Blow, protože na koncertech z toho šlo hodně energie, hudebně mě to neuráželo, ale takových kapel je málo, všude samé klišé...

To byl docela zajímavý moment. Mnozí tím byli dost překvapeni, že jste vydali taneční kapelu, a na druhou stranu si tím - mám pocit - ta kapela jako by "uškodila" v očích dancefanatiků, že to vydala zrovna u vás. Ani recenze nebyly zrovna příznivé...

Jediný z téhle scény, jehož názor mě zajímá a kdo také otevřeně a veřejně desku Blow pochválil, byl Muchow. Tím jsem si potvrdil, že je stále více muzikant a umělec nežli počítačový patlal jako většina českodancerů. Takže to byla, myslím, satisfakce třeba i pro kapelu. Taková Kománková nás naopak opravdu nezajímá, protože nechápe poslání a vůbec filosofii umění. S povrchními bláboly o hudbě, kterou má právě ráda, to sice může vydržet celý život, dnes dokonce i někam dotáhnout, nicméně pro lidi, kteří mají jasno, není podstatná. Zmiňuji se o ní proto, že totéž řekla kapela Blow před vydáním desky v rozhovoru pro Rolling Stone poněkud silnějšími slovy a velká šéfka českého trance dance kapelu od té doby jenom haní a recenzi v Rock a Popu nepřipustila - ani špatnou (!). Já z toho mám naopak dobrý pocit, ti kluci nejenže umějí hrát, jsou schopni naživo hrát s počítačem naprosto přesně, ale navíc energie, kteráz toho jde, je skutečně neoddiskutovatelná. Deska sama podle mého názoru neměla být tak uhlazená, mělo to být víc syrové, jako je to u live provedení. A hlavně - přestože jsou na albu slyšet i klišé používaná v současné taneční hudbě, zdaleka jich není tolik jako u jiných, daleko úspěšnějších a chválenějších tuzemských kapel. Tím se pravděpodobně také vysvětluje rozpačité, až záporné přijetí alba "lidmi z branže" - když nevím, co s tím, když nepotkám důvěrně známé postupy, kterých "používají přece všichni", protože "tak se to dělá", raději nebudu chválit, abych třeba nebyl za blba. Já mám pocit, že v domácí taneční muzice platí, že kdo to dělá "jako někdo", tak ten je v pořádku a taneční scéna ho přijímá. Je to podobné jako alternativní muzika v osmdesátých letech - když jsi dělal něco složitě, tak to mohly být třeba i bláboly, ale bylo to složitě, a tak to bylo pro spoustu lidí skvělé. To dnes provází taneční scénu. Klasická snobárna, která vždy aktuální vlnu provází. Když ta muzika nesplňuje určité axiomy, tak je pro hlupáka špatná. Blow z určitých klišé vystupují, a tím jsou nepřijatelní. Kdysi se takhle znemožnil Syd Barrett nebo Henry Cow Desku Blow bych produkoval úplně jinak - ostře, nabroušeně, tak, jak znějí na koncertech. Ten bambula, co to produkoval a co se tam nesměl ani napsat, to udělal přesně tak, jako se to dělá, protože to frčí. A kapela, která z něj tehdy byla úplně hin, mu to nadšeně odkejvala. Jak rychle taková věc stárne, je dnes nabíledni. Celý ten problém je myslím v nedostatku "vynálezců". Dneska si lidi koupí počítač nebo kytaru - to je jedno - a začnou to mastit "jako někdo". A mají pocit, že je to ono, že jsou tím pádem světoví. Vůbec je nenapadne, že by to měli chtít říct jinak. Když si vezmeš takové Coldcut - tam je taková spousta nápadů... A přitom je to v podstatě "jen" popík. Ale neuvěřitelně nápaditý. V Čechách se vaří z vody. Nebo znáš nějakou současnou kapelu, která by snesla jen trochu tvrdší umělecká měřítka?

V tomto momentě jsme náš rozhovor ukončili. Připadá vám to bez konce? Zkuste si odpovědět sami

autor: Antonín Kocábek
 

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení