PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE - Live 1972 - CD

Paul Wilson, Kanaďan a příležitostný zpěvák PPU napsal do sleevnotes: „Tyhle dva koncerty (ve Zruči nad Sázavou a v Závodním Klubu ČKD v Praze) představují velmi důležité mezidobí ve vývoji Plastic People. Končila éra kdy náš hlavní repertoár byly "covery" od Velvet Underground a Fugs, zpívané anglicky a začal přechod do repertoáru zpívaného hlavně česky a kde bylo místo pro improvizaci. A vůbec volnější a radostnější přístup k té hudbě. Důvodů byl několik, ale ten hlavní, myslím, byl, že v té době nám někdo našel naprosto geniální zkušebnu: temnou, špinavou, smradlavou a opuštěnou místnost na jatkách v Holešovicích, kde strašily duše toho poraženého dobytka, hovězího či prasečího. Dřív jsme z nouze museli zkoušet po bytech, tajně, potichu, většinou bez elektřiny. Ted' jsme měli pochmurný, ale magický prostor, kde celá kapela mohla zkoušet dohromady a naplno (proud nám zajistil Pepa Janíček načerno z vedlejší budovy) a kde Mejlův skladatelský génius měl větší možnost se uplatnit. Na desce uslyšíte ten rozmanitý výsledek: improvizačky jako "Indian Hay" a "Crematorium Smoke," zhudebněné básně od Williama Blakea "The Tyger" a "Never Seek to Tell Thy Love" i od Jiřího Koláře "Růže a mrtvi" a "Na sosnové větvi." Plus několik složitých "covers" od Franka Zappy. Koncert v ČKD byl vrchol i konec té éry. V obecenstvu skákal a tancoval legendární básník Egon Bondy, který potom vyslovil svou osudnou nabídku: "Plastici by měli zhudebnit moje básně." A tak začala pro kapelu další etapa. Krátce po tom byli Plastic People vyhozeni z jatek, přijali básníkovu nabídku a začali zkoušet na Malé Straně v Bondyho pracovně, přidal se k nimi Vráťa Brabenec ... a zbytek je už historie."